Anketa

1. Austrálie - vzorem pro ostatní státy
2. Představujeme vám osobnost
3. Peptický vřed
4. Vědomostní test

Austrálie - vzorem pro ostatní státy

Stále více odborníků naší profese přitahuje Austrálie. Je to ze dvou důvodů. Prvním důvodem je lékárenství (teorie i praktická aplikace), kdy australská škola je považována za světovou špičku (viz PACE News 3/2002, Úvodní slovo). To se jednoznačně potvrdilo na letošním světovém kongresu Social Workshop. Druhým důvodem je léková politika, zejména problematika cenotvorby a úhrad léků, kdy se v rozhodovacím procesu uplatňuje farmakoekonomika (ve světě používá stejný rozhodovací proces pouze Nový Zéland a některé provincie Kanady).

Jaká je realita lékárenství, včetně lékové politiky, v současnosti?

Dovolte mi, abych na základě vlastních zkušeností získaných během krátkodobého studijního pobytu v prosinci 2002 v Austrálii vybrala to nejzajímavější, co má bezprostřední vztah ke každodenní praxi lékárníků. Austrálie a Kanada mají v některých směrech stejnou strategii v lékárenství, včetně lékové politiky, proto začneme v úvodu srovnáním vybraných nejdůležitějších demografických, ekonomických a farmaceutických ukazatelů.

Vzhledem k tradicím Common World je uvedena Velká Británie. Austrálie má 20 mil. obyvatel. Jedná se o federaci, která se skládá ze 7 teritorií Australian Capital Territory, New South Wales, Northern Territory, Queensland, South Australia, Tasmania, Victoria a Western Australia.

Lékárenství v Austrálii

V současnosti je v Austrálii 5 000 lékáren. Majitelem může být jen lékárník. Vlastní síť lékáren je regulována (podle geografického ukazatele). Vzhledem ke klimatickým, ale i geografickým specifickým podmínkám vláda finančně podporuje lékárny ve vybraných regionech tak, aby byla zajištěna dostupnost léků pro všechny obyvatele (obdobně je tomu v Evropě např. ve Švédsku). V Austrálii jsou k dispozici pouze tři velkodistributoři léků.

Veřejné lékárny jsou nedílnou součástí primární péče. V průběhu několika generací se vytvořil velmi úzký vztah mezi lékárníky a pacienty. Zejména v menších městech a na venkově hraje lékárník důležitou roli a je skutečnou zárukou kvalitních služeb a informací nejen o lécích, ale i ve vztahu ke zdraví a nemocem (jsou lokality, kde je pouze lékárna, lékař není k dispozici). Jiná situace je ve městech, kde se veřejnost teprve učí vnímat roli lékárníka. Pacienti navštěvují lékárnu v místě bydliště či v okolí svého bydliště. V poslední době dochází k vytváření tzv. Sdružení lékařů, všeobecných i specialistů, kdy mají ambulance na jednom místě. V rámci těchto zařízení se začínají otevírat lékárny (obdoba poliklinik).

Velký důraz se klade na kvalitu poskytovaných služeb, kdy se stává čím dál více nežádoucí, aby lékárny byly vnímány jako obchody. K tomu by měly přispět standardy, které byly ustanoveny koncem roku 1998 (Professional Practice Standards). Ty lékárny, které sploují požadovaná kritéria, nesou označení Quality Care Pharmacy Service Quality Accredited. Je to otázka prestiže. V době, kdy tento článek vznikal (říjen 2002), splouje podmínky standardů 46 % lékáren. Profesionální služby veřejných lékáren se rozšiřují o další aktivity.

Jedná se zejména o:

měření krevního tlaku a testování cholesterolu, . monitorování pacientů s astmatem a diabetem, . problematiku inkontinence, . poskytování konzultací podle potřeb pacienta.

Vzhledem k tomu, že v Austrálii vzrůstá počet seniorů, lékárník přebírá zodpovědnost za jejich farmakoterapii, zejména v pečovatelských domovech. Tento lékárník je nazýván lékárník-konzultant (stejně jako v USA).

Lékárníci ve veřejných lékárnách poskytují pacientům tzv. Consumer Medicine Information v tištěné podobě, to znamená, že v případě, kdy pacient začíná užívat nový lék, lékárník má povinnost poskytnout tento druh informace.

Consumer Medicine Information jsou velice dobře zpracované a srozumitelné pro pacienta. V roce 1999 byla vyhlášena National Medicines Policy, ze které pro lékárníky vyplývá dokument Quality Use of Medicines (QUM). Lékárník by měl zhodnotit u každého pacienta famakoterapii z hlediska: . riziko/přínos, . dávkování a délka léčby, . další terapie.

Je žádoucí, aby byla farmakoterapie monitorována u každého pacienta a minimalizovalo se nesprávné užívání léků, zejména se jedná o poddávkování či předávkování. Do celého projektu je vedle lékařů a lékárníků začleněn farmaceutický průmysl a samotní pacienti. Kvalita, bezpečnost a účinnost léků jsou požadovány na jedné straně, jejich dostupnost pro všechny na straně druhé. S tím souvisí náklady na léky ve vztahu k jednotlivci, ale i z hlediska společnosti.

Léková politika

Cílem lékové politiky je dosáhnout co největší dostupnosti léků ve společnosti. Austrálie, jako jedna z mála zemí na světě, při rozhodování, který nový lék a za jakou cenu vstoupí na farmaceutický trh, používá vedle klinických studií také farmakoekonomické analýzy. Rozhodujícím kritériem je nejen účinnost, ale i finanční náklady léků. Komise složená z různých nezávislých odborníků rozhoduje, který lék bude přijat, nebo zamítnut. Léky přijaté komisí jsou zařazeny do seznamu léčiv (Schedule of Pharmaceutical Benefits, vychází 4x ročně), jenž je platný pouze pro veřejné lékárny. Podle tohoto seznamu jsou stanoveny i poplatky, které pacienti platí za léky ve veřejných lékárnách. V současnosti je poplatek za jednu položku na lékařském předpisu 22,40 australského dolaru. U sociálně slabších vrstev se jedná o poplatek 3,60 australského dolaru. Prakticky to znamená, že kde je cena léku vyšší než poplatek, musí tento rozdíl zaplatit pacient. U léků, které jsou levnější než daný poplatek 22,40 australského dolaru, se cena léku počítá z ceny uplatoované pro lékárnu.

Lékaři, kteří předepisují lék vždy pod obchodním názvem, mají možnost vyznačit přímo na předpisu, zda je možná generická záměna. Významnou roli zde hraje to, pro kterou variantu se pacient rozhodne, resp. jeho ochota, či neochota doplácet za léky. V tomto směru se ukazují regionální rozdíly v závislosti na finančních příjmech populace. Poplatek se neustále zvyšuje.

Každý občan je začleněn do Medicare (je držitelem Medicare Card, sloužící k identifikaci pacienta), což je systém zdravotního pojištění. Ve vztahu k lékům to znamená, že z tohoto systému jsou hrazeny léky uvedené v seznamu Schedule of Pharmaceutical Benefits. V Austrálii je možné mít vedle zdravotního pojištění Medicare také připojištění u privátních pojišťoven. V posledním období je snahou v rámci lékové politiky prosazovat tzv. progenerickou lékovou politiku. Pomocí farmakoekonomických analýz se zjistily možné finanční úspory.

Jen pro zajímavost je dále uvedeno porovnání generické preskripce a substituce v Austrálii a Kanadě.

V současnosti v Austrálii probíhá progenerická kampao zaměřená na pacienty. Je jim doporučováno, aby se při návštěvě lékaře či lékárníka ptali na generické léky. Ukazuje se, že nejen pacienti, ale bohužel i lékaři a lékárníci nemají dostatečné odborné znalosti o generikách.

Nemocniční lékárny

Nemocniční lékárny jsou nedílnou součástí nemocnic. Nemocnice se dělí na státní (70 %) a privátní (30 %). Státní nemocnice jsou většinou velké kliniky, včetně univerzitních, které mimo jiné poskytují urgentní péči. Od státu vždy každoročně obdrží rozpočet. Nemocniční lékárny mají z tohoto rozpočtu k dispozici finanční limit na léky. Nemocniční lékárna zodpovídá za lékovou politiku nemocnice. Nákup léků je možný přímo od výrobce nebo přes velkodistributora. Rozhodujícím kritériem je cena léku (ceny léků v nemocnicích se liší od cen ve veřejných lékárnách). Distribuce léků na oddělení se označuje Unit of use. Originální balení jsou z lékárny odesílána na oddělení. Každé oddělení má svoji decentralizovanou lékárnu. Zde jsou uloženy léky pro každého pacienta. Na odděleních pracuje nemocniční lékárník, který zodpovídá za farmakoterapii každého pacienta. Lékař by měl předepisovat léky genericky. Lékárník provádí kontrolu preskripce nejen podle předpisu, ale i podle chorobopisu. Příprava cytostatik a i. v. směsí včetně TPN (totální parenterální výživa) je již tradičně nedílnou součástí služeb lékárníka. Nemocniční lékárny poskytují léky i ambulantním pacientům.

Závěr

Lze souhlasit s názorem, že Austrálie může být v některých oblastech farmacie vzorem pro jiné státy. V lékárenství je to orientace na konkrétního pacienta a jeho farmakoterapii, včetně celospolečenské snahy prosadit do povědomí veřejnosti úlohu lékárníka. V oblasti lékové politiky je to vlastní praktické použití farmako- ekonomických analýz, kde má farmaceut výrazné zastoupení.

Značný důraz na efektivitu v oblasti léků činí z Austrálie zemi, kde jsou v praxi skutečně naplňovány myšlenky účelné farmakoterapie, přičemž role lékárníků v tomto systému je naprosto nenahraditelná. Snad i proto nemají australští lékárníci o budoucnost svého oboru obavy.

PharmDr. Lenka Práznovcová, Ph.D.